Biografia

leden 1986

Rocková liga, Oceán - velké překvapení pro publikum. Na pódiu se utkali s kapelami Hélium, RH+, ATD a Artemis. Použili mocných zbraní v podobě písní Dávná zem, Krása, Létám a Děj. V premiérovém vystoupení rovnou vyhráli u poroty i u diváků Jan V. navíc dostal cenu jako nejlepší instrumentalista.

---

říjen 1986

Rocková liga, znovu Oceán - kapela obsadila jako textaře a zvukaře Petra Honse, předvedla skvělou kolekci písní Oceán, Padají koně, Vždyť stačí, Lék světu, Aha a Ráchel! Vybuchla bomba.... muzika uvolněná, bonovsky nádherný zpěv, atmosféra, stylová kytara, gradace vystoupení..... Vítězství jasné!

---

březen 1987

Rocková liga, dotřetice Oceán - sestava stále ještě ve složení s Pavelcem, ale také už s Dušanem V. u druhých kláves. Znovu vítězství, ale pohoda moc nebyla: blížil se kapelový velký třesk.

---

duben 1987

"Vážený pane Peniš", tak oficiózně začínal Kučerův dopis z 21. dubna 1987, kterým líčil těžkou vřavu v kapele. Vedle pocitu, že poslední Rockovou ligu snad měl vyhrát někdo jiný (" Geg udělali na pódiu ve třech tolik muziky, my oproti tomu v pěti...?!"), bylo dále jasné, že se něco zásadního děje. Ovšem z uskupení Pavelec, Muk, Kučera, Zýka (bubeník z ATD) nová kapela nakonec nevznikla; dotaženo nebylo ani Moře (Kučera, oba Vozáryové, a... "zpěv nutno řešit"). Stará sestava vydržela do květnového nahráváni v rozhlase (Dávná zem), ale pak odchází kytarista a s ním natrvalo i kytara. Oceán začíná výrazněji stavět na klávesách, Muk odkládá basovku a zvyká si na předek pódia (zatím cvičně ve zkušebně), Kučera se zachraňuje před vojnou (do hlavy je přece vidět nejmíň) a končí dopis sugestivní otázkou: "Co vy na to?"

---

konec roku 1987

České Budějovice, festival Koncertování pro Afriku - Oceán se dostal mezi navržené na objev roku časopisu Melodie... ale zatím ještě ztracený v desítkách dalších.

---

1988

vychází první supraphonský singl Ráchel/Dávná zem - převzatá to nahrávka z rozhlasu v ČB, kde se pásy příliš neopotřebovaly, neboť Ráchel byla střídavě nepřipouštěna k vysílání pro přílišnou židovskost, resp. nacizmus v aranži (to jsou paradoxy!). Singl pak vychází v dubnu, k pražskému finále Rockfestu. Následuje výstižný profil v Echu Mladého světa. Popraskem ovšem bylo dvojnásobné laureátství Oceánu v Praze - kapela i Petr Muk! Přitom: žádné zkušenosti, ani hraní po republice, melodická syntetika, žádné monstrózní propagační akce a rozhazování letáčků do davu.... Pro mnohé opravdový šok! Ve všeobecném jásotu zaniká i Honzova alergická horečka a otoky, domů se jede metrem a vlakem.

---

březen 1989

vydán singl Lék světu, v žebříčku Supraphonu střídá píseň Ráchel, která se zase v prosinci na žebříček vrací. V létě se přemýšlí o natáčení prvního LP Oceánu pro Supraphon. Nevychází ani jedno pražské studio, ani Ostrava, zachraňuje spolehlivý Láďa Faktor v Budějovicích. Supraphon se vykrucuje, tu chybí peníze, tu není chuť.... Vzniká jen singl Čas/Sen. Blíží se začátek listopadu, Erasure v Praze, polovina listopadu a konec zvůle z naší vůle, začátek prosince - a začátek všeho.

---

prosinec 1989

Je tu Velká Británie - 1.12. cesta do Londýna, z něj rychle do Glasgowa ve Skotsku. Erasure - kteří mají jiný systém odposlechů, znamená pro Oceán menší tehnické starosti, takže je bylo nutno vzít navědomí, protože už 2.12. se jelo naostro. Lidi to brali... Čas byl s tleskáním, Lék s houpáním, a 13 tisíc lidí fandilo zcela neznámému Oceánu!. Druhý den repete tamtéž. Ráno cesta do Irska, cíl Belfast - vojáci, kontroly, ale koncert - ten byl skvělej. Lidi výtečně reagovali, na památku šlohli pás se znakem kapely z odposlechu, holky se po koncertu dobejvaly do šatny, dávaly se singly, placky a vůbec. 5.12. Dublin, rozhovor pro Belfast Telegraph. Nějakých 12 tisíc lidí bylo trochu studených celý večer, ale v Léku onu halekací část jeli silně sebou (inu mírná bonovština v Irsku!). 6.12. super dlouhý přesun lodí do Bournemouthu na jihu Anglie zabral celý den, ale pohled na waleské hory - nádhera. O den později koncert, kapela objevuje, že na to docela má a z pódia lezeme, asi vůbec poprvé, úplně v klidu a s plezírem z hraní - lidi hodní, slušní, bez kontaktu v písních a se silným potleskem po nich, trochu jako u filharmonie. Brighton je moc pěkný, místy trochu jako Paříž, hala pro 5-6 tisíc lidí, pod pódiem ječící dívky, jeden by si už skoro myslel, že už někdy chodí i kvůli nám. 9.12. přesun do Londýna, prohlídka města. 10.12. už jsou k dispozici naše trička (a docela slušně se prodávají). V Dockland Arena je 16 tisíc lidí, kteří vypadají poněkud zmlsaně, leč nikoliv nepřátelsky... Den nato rozhovor pro českou sekci BBC, večer další show a potom zpět do Bournemouthu. Pro Oceán skvělý koncert, vedle Belfastu snad nejlepší; pak fotky, podpisy, poznáváme už některé fandy, dokonce už i jen naše. 15.12. přesun do Manchesteru a další dva dny hraní tam - moc povedené koncerty, jsme absolutně v pohodě, lidi zpívají Lék, kapacita je patnáct tisíc. Den nato White Bay, zakrytý zimák, je to spíše díra, ale skoro všichni tam hrají, z těch osmi tisíc fandů už známe ty, kteří jezdí za Erasure po celé Británii. 17.12. Shepton Mallet, taky celkem malé město, po hraní příjemná večeře s majitelem haly, místním milionářem - inu, zvykáme si... 18.12. přesun do Birminghamu a příští tři vystoupení tam - obrovská hala NEC, strašná fůra lidí. Pořadí skladeb už jim bylo známé (intro - malá Ráchel, Čas, Nic blíž, Padají koně, Lék světu, Ráchel). Lék fungoval super. 22.12. poslední hraní pro nás - velká švanda, převleky, schválnosti - Honzu přitejpovali při konceru k židličce, takže děkoval se sedačkou na zadku. 23.12. se letí domů a má se shánět případný sponzor pro zamýšlenou cestu do Ameriky - nepovedlo se, zkuste Pragáči nebo Opusu v lednu 1990 říct o nějakých 200 000 Kčs - tato situace ovšem trvá. Před odletem veselý večer se štábem a oběma hochy (konečně pořádná řeč o všem možném), platila to firma, který celé turné svítila, tak si všichni dali řádně do nosu - a pak rovnou do letadla, děsběs!

---

Leden 1990 - 16. - 29.

Jedeme dál, suverénnější, klidnější a přece pořád tak trochu v Jiříkově vidění. Už jsme oficiální součástí Wild! Itinerary - knížky s popisem šňůry. Začíná se ve Whitley Bay, koncer označen za super, lidi zpívali Padají koně - velká paráda! Osmnáctého v Glasgowě focení a rozhovor pro Bravo, ale speciální článek z toho nebyl., jen kousek psaní. Vše v pořádku, jela se známá místa: Manchester, Belfast, Brighton, Londýn a nazdar, bylo to skvělé! Třicátého letíme domů a těšíme se na natáčení desky, koncerty pro našince... a pořád vzpomínáme. Celkově: zaplaťbůh pocit, že jsme nebyli jen doplňkem k televizním zprávám ze světa! Brali nás jako muziku, textově poněkud exotickou (část v češtině), ale jinak úplně samozřejmě "jejich". Dost fandů (dodnes kontakt a pobočka FC) kteří jezdili i jen na nás! Zpátky doma, trochu unavení, trochu bez hlasu, ale zato s velkou chutí se sejít s fandy v Prachaticích, udělat pár koncertů v domácím prostředí....

---

26.2. - 15.3.

Nakonec se deska přece jen točí, sice úplně někde jinde (v Bratislavě) a úplně pro jinou firmu a přece totéž (1. LP Oceánu). Docela spokojenost, i když hlas je nastydlý, písně už spíš nešťastně přenošené a spolupracovníci perfekcionisté, leč spíše na jinou hudbu. Dozpívat, domíchat! V únoru koncert pro Lidové noviny v Lucerně, na Velikonoce turné s Miss Kong, faktorovský singl Čas ještě pro Iva s lyrou. A potom koncerty s inovovaným programem (anglické kostýmy) a velký fofr: v Trianglu Čas (jen na čas), v dubnu Ost-West Rock Treff v Německu, v Květnu Linec (bez cukroví) zato se Stranglers hned po) a sicilské Agrigento (Kid Creole hned vedle), v červnu znovu Paříž, pak "dynamický" pořad s Jirkou Kornem (a video Oceán s umělohmotnejma rybkama!) a děsný časový pres: Big Dancing Seance pro film Jana Němce a 28.6. Štvanice, 3000 lidí, slejvák, ale výtečný zvuk a nálada: křtí se debutová deska Dávná zem a kmotrou Bárou B., z oceánské písně pro svou sólovou desku moudrá nebyla, ale jinak fandí velice. Přes léto trochu klidu, ale ne moc: točí se materiál pro příští dva singly, v září se slaví svoboda na festivalu v Českých Budějovicích, v říjnu jsou v Berlínském zákulisí Depeche Mode, ale depa na ně, v listopadu - přes lahvové pivo - kamarádíme s MTV Europe v Budapešti na East-West nabídce, v prosinci se čeká, jestli se to ujme (vysílali ten Čas nebo jen ohlásili?), mění se barva pro speciální vánoční turné, v Bratislavě rádi hrají pro ty, co málo vidí, ale hodně slyší a cítí, a potom.... potom to cinkne, bouchne a je zase Nový rok. Na co jsme zapoměli? Asi na tu spoustu koncertů doma. Ale to už je samosebou... No a ještě malý detail: od půlky listopadu do začátku prosince se točí v Blavě druhé LP hravě!!

---

1991

Když je druhé LP natočeno, smícháno, vydáno, klipově zobrazeno (Večer na zámku, Noc je jako...), tak si krátce zasoutěžíme v Trianglu, kde jsme ale opět vytublatankováni. Dojíždí se pořád Dávná zem (čtvrttisíce repríz) a s novým zvukem a novými světly se chystá něco, co se snad neztratí ani pod pyramidou fanouškovských snů. Desátého dubna to v Lucerně vypuká naplno (předtím protekční pruby pro fanklubáky a Táboráky), desky, kazety a později i cédéčka, pyramidální turné, hodně práce, ale i krásná půlnoční zastavení (Plasy). Povídají se s panem Černým z Rock & popu, melodicky pijí kořalku s Frantaou Fialou, potkávají se znovu s Danielem Millerem, poprvé s Andy Fletcherem a Frankem Toveyem (Fad Cadget) v Praze - Vince neměl ten den z Hamburku dobrý spoj, vodka čekala marně... Jede se pořád dál, velká deska je v hitparádě z nuly pátá; je z ní dost dobrý pocit, protože jsou to hodně oni. Cítíte to taky tak? Ivan Jombík udělal ve studiu výbornou práci! Až v květnu ze žebříčku vypadává LP Dávná zem. Skoro po roce od vydání!!! Dřevěná vstupní brána Valdštejnské zahrady byla téměř provalena při srpnovém speciálním TV natáčení. Kouzlo prostředí i euforie třítisícovek fandů byly sice zachyceny jen zčásti, ale přece jen... Podpyramidově snové turné postupuje úspěšně i podzimem (ojedinělý doslovný úlet vedl do vinárny "U pavouka" k Erasure), deska zdárně dospěla k oficiálně sedmé prodejní příčce za celý rok, jenže kdyby bylo vždycky všude všechno k mání - inu, opusová platební neschopnost! Dějí se však věci - levobočkové petří děcko se jménem Shalom se v listopadu prokopalo až do studia, vozáří tajuplné remixy se tou dobou z přístavu Haifa vydaly na úspěšnou pouť k majitelům gramofonu s rychlostí 45. Z rozpačitě očekávaných prodaných pár kousků se vyklubalo úspěšné překvapení hravě neubouchaného typu a příští touha zkoušet to dál. Povedl se i klip a konečně teké triangloval: vítězná Prázdná ulice naznačila další obrázkový rozměr oceánské poetiky. Vánoční koncerty trefily velká města s pomocí spřáteleného vltavotýnského klávesisty i bachovsko-pastorelní náladu. Videozáznam s prostým názvem 21.12.1991 to trvale zhmotnil pro dychtivé. Vnitrokapelový šum je stále značný - výměny názorů na možnou podobu společného příštího tuhnou, až do tvrdé reality odpískání konce zimní šňůry. Je v tom jen to zdravi? Nebo to vlastně bylo taky zdravý?! I vechvílích plných vášní je tady stále Naděje, nádherné písničkové oceánské poselství pro tuhle dobu....

---

1992

V pražské Luceně nakonec dochází 9. července 1992 k "symbolickému" veřejnému proražení hradby mezi Oceánem a Shalomem. Stalo se něco, co by se ještě v Dubnu, kdy turné Shalomu začínalo, nemohlo stát: Dušan Vozáry se objevil. byť na chvíli, za klávesami Petra Kučery a dokonce jich několik stiskl. Tím se zapojil.... Pravda, jen symbolicky.

---

11.7.1992

Oceán znovu startuje. Léto bylo plné točení, po delší době znovu doma u Faktorů pro pět nových verzí starých písní a poprvé v životě v Řecku pro středomořsky hýřivé klipy. Přidáním zvukově vylahozených (a fandy vytoužených) oceánských prapísní, tak vzniklo album 2 1/2 pro všechny zúčastněné potřebný návrat k podstatě. V době vydání (1.10.) se vyhoupla zajímavá situace, neboť Pyramida snů je již třetí měsíc opět v TV Hitparádě (nejvýše č. 6). Zázrak u rok a půl staré desky? Důkaz náhle fungujících pravidel gramofonového trhu: Doklad trvalé obliby kvality! Od konce září je tu i turné 92 1/2; dramaturgicky úmyslně vzdálené od nabízející se přehlídky největších hitů. Tak jako celý tenhle rok, je vlastně můstkem mezi nikdy již nenávratnou chvílí úchvatného prvního průlomu s příští hvězdně vyznačenou existencí muzikantů s renomé, a touhou hrát dál. V situaci dané výtečnými prodeji všech druhů nosičů (u 2 1/2 poprvé i picture disc a dvojmaxi!), nesporným respektem u většiny kritiky a koncerty vypovídajícími o přízni tisíců, je výchozí klubová kultovnost již jen možnou variantou pro kapelový důchod. Úchvatné pole působnosti však zůstává pro zákonitosti popu sice nutně respektující, ale zároveň jm nepodléhající tvorbu kapely jistě už jiné než v roce 1985, ale jen proto neméně vitální, oslovující, nabízející i vyžadující, osvobozené od zmatků amatérismu a stále nezakleté do kalkulů hudebník nádeníků. Mnoho zbývá dokázat (vyvrátit si při dobývání teritorií jinojazyčných, protože dílčí tušení možné národnosti poselství Oceánu nebylo dosud naplněno skutečně zásadním způsobem. Interes mocných firem je mocný, okolnosti však tak složité a šance tak ojedinělá, že výběr vskutku nelehký. Je tu tedy stále výzva: jiná než před šesti léty a také již pro trochu muzikanty. Poslech kterékoli písně i spatření kteréhokoli vystoupení však přesvědčují, že tohle hudební člověčenství, třeba plné pochybností či omylů, neřešící za vás nic zkratkovitým sloganem a neskrývající různosti do bunkru cynického kšeftu, je trvale následováníhodné. Chcete-li pro to hledat důvod, pak rozum bude náhle málo. Necháte-li promluvit také srdce, pak odpoví ANO.

---

( Z knihy Něco končí, něco začíná )

---

2011

V roce 2011 se Jitka ujímá postu hlavní zpěvačky navrátivší se legendární skupiny OCEÁN. Poměrně uzavřenou komunitou tradičních posluchačů byla přijata velmi vstřícně a postupem času začala pracovat s kapelou na novém materiálu. Kapela Oceán se na jaře roku 2016 vrátila do podvědomí široké hudební veřejnosti, kdy po téměř pětadvaceti letech vydala nové autorské album VE SMÍRU. Deska se setkala se skvělou odezvou ze strany fanoušků, ale velkou chválu získala i od odborné kritiky. Album bylo podpořeno i několika koncertními šňůrami a řadou singlů a videoklipů. V těchto měsících se Oceán však opět plně soustředí na plány nadcházejících měsíců, z kterých je tím nejdůležitějším dozajista vydání další studiové desky.

---

Citát z JI STAGE